cz

Bohumil Hasil

01.07.2015

Bohumil Hasil (1920 - 1950) byl starší bratr Josefa Hasila (1924 - 2019), který sloužil jako příslušník SNB v pohraničních hlídkách a po únoru 1948 převáděl uprchlíky přes hranice. Při jedné akci byl zadržen a v únoru 1949 odsouzen na 9 let. Z pracovního táboru v Dolním Jiřetíně dne 9. května uprchl do Německa, kde se přihlásil ke spolupráci s americkou tajnou službou. Po přestřelce u Soumarského mostu v prosinci 1949 československé orgány přistoupily k rozsáhlému zatýkání jeho rodiny a spolupracovníků. Zatčení unikli bratři Julius a Josef, kteří rovněž přešli hranice a stali se kurýry a převaděči. 

Při jednom ze společných přechodů dne 13. září 1950 byli Bohumil a Josef u zaniklé obce Horní Cazov odhaleni hlídkou Pohraniční stráže. Těžce postřelený Bohumil byl pohraničníky dopraven na rotu v Českých Žlebech, kde zemřel, a jeho tělo bylo tajně pohřbeno. Josefu Hasilovi se podařilo přejít hranice zpět do Bavorska. Převáděl až do spuštění železné opony a v roce 1954 se vystěhoval do Spojených států, kde v listopadu 2019 zemřel.

Po 66 letech vznikl památník bratra Krále Šumavy tam, kde zemřel při přechodu státní hranice po přestřelce s pohraničníky. Dostal celkem 9 kulek, z čehož ta poslední byla smrtelná.

Přesné místo hrobu Bohumila Hasila není dosud známo. V roce 1950 jej měl v Českých Žlebech někde u hřbitovní zdi zakopat místní, tehdy 18letý, Walter Breit. Na zdi je tak dnes alespoň deska i s jeho fotografií.


A jak to tedy tenkrát bylo?

Za jízdy vyskočili z vozu tak, aby na světlech nebylo znát ani zpomalení, které by je mohlo prozradit. Auto je dovezlo až těsně k česko-německé hranici, na křižovatku mezi Schnellenzipfem a Marchhaüserem.

Josef Hasil ten terén dobře znal. Věděl, že okolní les je podmáčený a dá se v něm snadno zapadnout až po pás do mokré hlíny. Spolu s bratrem se proto vydal jednou ze stezek, které byly bezpečné a rychle se po nich dalo dojít až k hraničnímu Mechovému potoku.

U jeho meandrů oba bratři chvíli odpočívali, než se vydali od lesního výběžku do mírného kopce na protějším svahu. Byla temná noc. Právě takové si agenti překračující hranice vždy pro své akce vybírali. Tentokrát se však z Německa nevraceli do Čech kvůli špionáži, Bohumil Hasil chtěl z Lažiště přenést přes hranice svého teprve ročního syna Jiřího.

Bratr mu sice nabízel, že ho za jeho matkou, která už čekala v Německu, dostane sám, ale Bohumil o tom nechtěl ani slyšet. Nakonec se tedy vydali na nebezpečnou výpravu spolu. A nevěděli, že jejich úmysly už dávno vyzradil dvojitý agent.

Pustou pastvinou stoupali k horizontu, kde se před nimi začaly objevovat kamenné zídky. Podle jedné z nich se vydali směrem do vnitrozemí. Josef vlevo, Bohumil pár kroků za ním. Po pár desítkách metrů se Josef zastavil. Snad se ozval jeho instinkt, díky kterému vždy vyvázl z nastražených pastí pohraničníků a později získal i svou přezdívku Král Šumavy.

Chtěl se vždy držet v otevřeném terénu, daleko od houštin a blízkého lesa. Jenže právě tam to táhlo Bohumila. Kdysi tady pomáhal při lesních pracích a věděl, že kousek odtud vede cesta, po níž by mohli snadno pokračovat.

Bratři se vzdálili na několik desítek metrů a každý se vydal otevřeným prostorem po svém. Blížili se k terénnímu zlomu, který byl odtud vzdálený 200 metrů. V tu chvíli se z lesa po pravé straně ozvaly výstřely. "Vzdejte se!" uslyší z okraje lesa.

Josef instinktivně strhne z ramene samopal, aby opětoval palbu do míst, kde viděl zášlehy ohně z hlavní. Jenže po pár výstřelech se mu v komoře zasekne náboj. Hlavou mu probleskne, že by mohl použít i granát, který měl u sebe. Tak by ale mohl ohrozit i bratra. Místo toho se dá na útěk a věří, že to samé se podařilo i Bohumilovi.

Hlídka mu ztěžovala cestu světlicemi, které osvětlovaly planinu. Vždy, když nějaká vylétla k nebi, přitiskl se do trávy a pokračoval jen v krátkých okamžicích tmy. Tak se se štěstím dostal znovu až za potok, do bezpečí. A dlouhé hodiny čekal.

Vydržel až do rána a v jednu chvíli se mu dokonce zdálo, že svého bratra vidí, ale nakonec zjistil, že to byl jen klam z vyčerpání a rozrušení.

Nevěděl, že Bohumil při přepadení utrpěl devět zásahů a že se z bezvědomí neprobral ani ve chvíli, kdy ho převáželi v povozu na nedalekou stanici Sboru národní bezpečnosti u Českých Žlebů. Tam zemřel. Přítomní péesáci mezitím slavili v domnění, že dostali Krále Šumavy. Byla noc na 14. září roku 1950.