2 - Bobrová
Bobrová leží zhruba 10 km jihovýchodně od Nového Města na Moravě. Je jedním z nejstarších sídel na Novoměstsku, založil ji pravděpodobně jeden z prvních kolonizátorů zdejší oblasti Přibyslav z Křižanova.
Bobrová je jedním z nejstarších sídel na Novoměstsku a založil ji pravděpodobně jeden z prvních a největších kolonizátorů zdejší oblasti Přibyslav z Křižanova. Jeho zeť Boček z Obřan založil roku 1252 žďárský klášter cisterciáků a tomuto klášteru věnoval i desátky z Bobrové. Bobrová byla zřejmě již tehdy osadou roztroušenou po obou stranách říčky Bobrůvky. Část Bobrové zdědila sestra Bočkovy manželky Eliška. Její druhý manžel Hrabiš ze Švábenic se psal později "z Bobrové" a v Bobrové sídlil. Její první manžel Smil z Lichtenburka daroval roku 1262 toto část osady (Dolní Bobrovou) žďárskému klášteru, zbývající část (Horní Bobrová) zůstala v majetku dědiců Přibyslava z Křižanova.
Poprvé je rozlišení na Horní a Dolní Bobrovou zaznamenáno v roce 1338. V roce 1462 je Dolní Bobrová uvedena jako městečko. Horní Bobrová byla povýšena na městečko již před rokem 1368. V roce 1464 získal část křižanovského panství a mezi tím i Horní Bobrovou Jan z Pernštejna. Vilém a Vratislav z Pernštejna postoupili smluvně v roce 1486 žďárskému klášteru Horní Bobrovou výměnou za část Křižanova. Právě z této doby pochází znak se zubří hlavou.
Roku 1757 se poddaní v Dolní Bobrové vzbouřili kvůli sporu o užívání pozemků a 15 z nich bylo roku 1759 uvězněno ve žďárském klášteře, v roce 1760 byl rychtář a devět poddaných vsazeno do žaláře na Špilberku.
Po zrušení žďárského kláštera za vlády císaře Josefa II. v roce 1784 převzal majetek kláštera náboženský fond. Ten rozdělil klášterní majetek na pět částí, které postupně rozprodával. Tak se Horní i Dolní Bobrová staly součástí radešínského zboží, které v roce 1826 koupil F. Schneider. Od roku 1950 byly obě části obce administrativně spojeny v jednu. V novém znaku je černá zubří hlava se zlatou houžví v nozdrách na zlatém podkladě symbolizující Horní Bobrovou a Dolní Bobrovou symbolizují dvě stříbrná břevna na černém podkladě. Tento znak připomíná erb pánů z Kunštátu (předků pánů z Obřan), kteří zde drželi statky ještě před vznikem kláštera.
Jméno obce bylo jednoznačně odvozeno od bobra, který kdysi hojně obýval břehy zdejší říčky Bobrůvky, která se však stala osudovou dělící čarou.
Dominantou obce a klenotem barokní architektury je kostel sv. Petra a Pavla. Jeho stavební vývoj můžeme vysledovat až do doby románské, nevyhovoval požadavkům na funkční provoz. Farnost spadala pod cisterciácký klášter ve Žďáru nad Sázavou, jehož tehdejším opatem byl Václav Vejmluva, který hojně využíval služeb Jana Blažeje Santiniho. Ačkoli nejsou dochovány žádné písemné zprávy o Santiniho vztahu ke stavbě v tehdejší Horní Bobrové, autorství projektu mu bylo přiřčeno na základě pečlivého uměleckohistorického rozboru.
Projekt se datuje k roku 1714, vysvěcení kostela poté proběhlo 5. října 1722 za účasti olomouckého světícího biskupa Františka Julia hraběte Braida. V roce 1770 byla poblíž kostela postavena jednopatrová budova fary s mansardovou střechou, patrně rovněž podle Santiniho projektu. Je zde uchovávána cenná série portrétů bobrovských farářů, která mapuje tváře duchovních správců napříč staletími.
Roku 1778 byla na severní straně přistavěna kaple Svatého hrobu a upraveno zvonicové patro věže. Na místě pravděpodobné dřevěné kruchty byla roku 1814 přistavěna nová hudební kruchta.
Hlavní oltář pochází z roku 1786 a nese světce spjaté s cisterciáckým řádem, a to sv. Bernarda a sv. Benedikta. Oltářní obraz má námět Loučení sv. Petra a Pavla. Boční oltáře Panny Marie a sv. Josefa jsou z roku 1794. Ve věži visí dva zvony: velký gotický od Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory (datovaný 1490) a menší renesanční od Klementa Stechera z roku 1555.
Druhým kostelem je kostel sv. Markéty. Ten pochází z roku 1250 - 1300. V bočním vchodu můžeme spatřit původní gotický portál z 2. pol. 14. století. Kostel je jednolodní, přičemž loď je jeho nejstarší částí. Věž, stojící na západní straně, byla okolo roku 1800 zvýšena o zděné zvonicové patro a v roce 1895 o další dva metry. Uvnitř se nacházejí tři oltáře (sv. Markéty, sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského) z přelomu 19. a 20. století a vzácné varhany z roku 1818. Zajímavostí je, že tam, kde je dnes park, se do roku 1860 nacházel hřbitov a rybníček.
Další zajímavostí této obce je přízemní budova č.p. 148 nacházející se u kostela, vystavená na přelomu 18. a 19. století na místě bývalého hřbitova. Dříve zde byla škola, která měla dvě třídy a byt učitele, dnes je zde Muzeum panenek, které obsahuje více než 2 000 panenek, historické kočárky a další hračky.
Další barokní šperk z dílny Jana Blažeje Santiniho-Aichela jsou boží muka z roku 1709. Jsou starší než kostel sv. Petra a Pavla i než kostel ve Zvoli. Tělo stavby je historiky popisováno jako "dokonalý krystal".
Severně nad Bobrovou se tyčí Kalvárie (594 m.n.m.), dříve zvaná Strážný kopec. Své nynější jméno i tvář získala v roce 1820, kdy zde farář Kleinbauer nechal vybudovat monumentální křížovou cestu. Tvoří jí 14 empírových kapliček s litinovými reliéfy z blanenských železáren, které se vinou až k masivnímu žulovému kříži na vrcholu.
Na protějším kopci se skrývají pozůstatky středověkého hrádku Valy. Tuto dřevohlinitou pevnost nechal v roce 1283 postavit Hrabiš ze Švábenic, aby střežila kolonizované území. Přestože hrad zanikl již v 15. století, jeho obranný systém je v terénu dodnes patrný. Jsou zde až 20 metrů široké příkopy a mohutné valy. Místo je významným nalezištěm pegmatitů, vzácných minerálů.
V lese západně od Bobrové, v místě zvaném U Gohiala, leží obrovský rulový balvan s výraznými zrny křemene. Do jeho boku je vytesán letopočet 1785, kříž, lebka s hnáty a jméno Gohial. Příběh, který se k němu váže, vypráví o mladíkovi, ... který v obci Podolí žil v roce 1785. Gohial se nechtěl smířit s osudem prostého vesničana a toužil se stát umělcem. Když se mu jeho otec vysmíval, rozhodl se dokázat svou cenu velkolepým činem - vytesat monumentální pomník císaři Josefu II. Společně s bratrem vyrazil do lesa hledat balvan. Zatímco si pod ním připravoval pracovní prostor, jeho bratr odběhl k blízkému potoku. V tom se lesem ozval ohromný rachot. Obří masa kamene se dala nečekaně do pohybu a řítila se přímo na mladého kameníka. Gohial neměl šanci uniknout - balvan ho zcela zavalil a zůstal stát přesně na místě, kde si umělec přál mít své dílo. Nešťastný bratr pak do skály, která se stala Gohialovým hrobem i pomníkem zároveň, vytesal symboly smrti na jeho věčnou památku. Říká se, že kameník pod balvanem odpočívá dodnes ...
Obec v minulosti vešla mimo jiné ve známost údajným výskytem záhadných jevů, které bývají někdy popisovány, jako projev tzv. poltergeistů (samovolný pohyb předmětů, samovzněcování předmětů, vybuchování skleněných a porcelánových předmětů, poruchy elektrických instalací apod.). A to od počátku března roku 2026 v domě č.p. 262, kde v té době žili manželé Rudolf a Zdena Svobodovi se dvěma dětmi.
K některým záhadným jevům údajně došlo za přítomnosti množství svědků, např. dobrovolných hasičů, kteří dům po dva týdny hlídali. Jevy údajně vyvrcholily v noci z 22. na 23. března 2026 kolem 2. hodiny v noci, přičemž události měly pokračovat i za přítomnosti množství přivolaných svědků (dobrovolných hasičů a sousedů) až do rozednění a v menší intenzitě až do 27. března. I přes údajnou přítomnost velkého množství svědků však nejsou dostupné žádné fotografické ani jiné věrohodné důkazy.
Znovu se případ dostal do zájmu některých sdělovacích prostředků poté, co k podobným jevům mělo dojít o tři roky později ve Strašicích na Rokycansku. Jevy na obou místech nebyly dosud plně objasněny.