Blatná a Šíleně smutná princezna

Naše první "pohádkové" místo začínáme v Blatné, která leží v okrese Strakonice. Jméno získala od blat, mezi nimiž byla založena. 

Archeologické nálezy ukazují, že první souvislé osídlení lze nalézt již v době laténské ve 4. století př. n. l. a později od 6. století. Město vzniklo na křižovatce cest mezi Pískem, Plzní, Strakonicemi a Prahou. První písemná zmínka o Blatné pochází z roku 1235, kdy Vyšemír z Blatné vystupoval jako svědek na listině krále Václava I. Už tehdy byla Blatná uvedena jako město, ale údaj není spolehlivý. Později byla jako městečko uvedena až v letech 1489 a 1502. 

Historické centrum města tvoří dvě navzájem kolmá ulicová náměstí, která se sbíhají u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Někdy v letech 1513 - 1514 získal Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné pro Blatnou hradební právo, ale hradby pravděpodobně nikdy nebyly postaveny. Možná je existence lehčího ohrazení a k obraně města přispívaly rybníky, které ho obklopovaly. Ve 14. století vlastnili osadu Bavorové ze Strakonic. V 15. století a na počátku 16. století byla Blatná hlavním sídlem pánů z Rožmitálu, ale po smrti Jaroslava Lva z Rožmitálu rod zchudl a Adam Lev z Rožmitálu městečko roku 1541 prodal Adamovi ze Šternberka. 

Roku 1601 byla Blatná císařem Rudolfem II. povýšena na město. Během Třicetileté války zažilo město mnoho drancování a požárů města. Často je také navštěvovaly vojenské oddíly obou válčících stran. Důvodem těchto pohrom je umístění Blatné na důležité komunikaci z jižních do západních Čech. Po skončení války zde zůstalo pouze 60 obydlených domů. 

Rozkvět města a řemesel začal v 18. století, kdy majitelé panství, Serenyjové, postavili kostelní věž, špitál, školu a město i okolí vyzdobili barokními plastikami. V roce 1834 propukl v Blatné velký požár, který zničil 118 domů a po kterém Blatná klesla na jedno z nejchudších měst. O dvacet let později bylo známé především svými ševci a zahradníky (20 km od Blatné leží obec Čížová, kde se v č.p. 15 roku 1884 narodil můj pra pra předek Josef Černý, který vyrůstal v rodině knížecího zahradníka). V meziválečném období se Blatná stala známou díky desítkám hektarů polí růží. Pěstoval je Jan Böhm, který za své růže získal na soutěžích nejvyšší ocenění. 

Školství v Blatné fungovalo již v 15. století, ale zprávy o něm jsou velmi sporé. První zmínka pochází z roku 1412, kdy byl pánem na Blatné Jan z Rožmitálu, který povýšil Blatnou na město. Pověřil faráře, aby vydržoval dva kněze střídníky a ředitele školy. Ve škole se kromě čtení asi učila především latina, jak bylo v této době obvyklé. V roce 1603 Blatnou zasáhl velký požár, při němž vyhořela i škola. Novou školu dal vystavět pán Václav z Rozdražova. Stála do roku 1751, kdy se v ní pro její zchátralost přestalo vyučovat a děti chodily do radničního domu nebo do panského domu. S výstavbou nové školy se začalo v roce 1761, kdy paní Marie Alžběta hraběnka Serenyiová zakoupila pro školu dům a složila pro školu jistinu 4 000 zlatých, aby mimo jiné učitelé vyučovali děti i hudbě. Děti za učení ve škole nic neplatily. Hraběnka Serenyiová pro ně v roce 1763 založila nadační fond z něhož dostávali odměny za nejlepší prospěch. Také vydala výborný řád o povinnostech rodičů a dětí ke škole. Jména učitelů do roku 1788 nejsou známá. Teprve od roku 1788 je uveden učitel Jakub Müller a Jan Rossbach. V roce 1796 vzrostla jistina paní hraběnky Serenyiové. Tehdy měl dohled nad školou arcikněz Jan Šedivý, ředitelem školy byl Josef Chalupny, učiteli byli Jan Rossbach, Matěj Fiala a ruční práce učila Tereza Feedrová. Dle soupisu bylo školou povinných dětí 276, z toho 140 chlapců a 136 dívek. Ve skutečnosti však do školy docházelo jen 154 dětí a zbylé děti zůstávaly bez vyučování.

V roce 1826 byla dosud dvoutřídní škola rozšířena o další dvě třídy. V roce 1834 zachvátil Blatnou další požár, při němž vyhořelo 118 domů, včetně školy. Pro školství nastala trudná doba, neboť se stavbou nové školy se prodlévalo 14 let. Děti byly tehdy vyučovány v různých najatých místnostech v Blatné, Mačkově a Skaličanech. Nová škola byla vystavěna v roce 1848, kde se vyučovalo až do roku 1904. Kvůli zvyšujícímu počtu dětí byla v roce 1851 rozšířena o pátou třídu, k níž o rok později přibyla ještě jedna. V roce 1869 proběhly poslední veřejné zkoušky žáků za přítomnosti biskupského vikáře, jak bylo do té doby zvykem ve farních školách. O zkouškách byli žáci, kteří se vyznamenali nejlepším prospěchem a mravním chováním, čteni z knihy cti, která měla zlatou ořízku a proto byla nazývána zlatou knihou. Tehdy bylo zvykem také obdarovat medailemi dva nejlepší žáky, kteří je potom nosili na stužce na kabátě po celé prázdniny. Stříbrná medaile byla vyražena v roce 1600, pozlacená v roce 1745. Zkoušky následně zanikly, ale místo nich se v některých letech pořádaly školní výstavy, které ukazovaly školní úspěchy. Ještě jedna veřejná zkouška byla na přání místní školní rady konána v roce 1874, což mohla být jedna z posledních v Čechách. Po ustanovení nových školních zákonů, převzal vedení školy řídící učitel, namísto děkana. 

Již v roce 1863 byla otevřena živnostenská škola, která měla dva ročníky a navazovala na měšťanskou školu. Vzdělávala v různých řemeslnických oborech a vyučovalo se v ní v neděli. Vzdělání pro obchodníky zajišťovala Kupecká škola, která byla otevřena v roce 1903, jež měla také dva ročníky a vyučovala se o volných čtvrtcích.

Během 1. světové války školní budova nebyla zabrána pro vojenské účely, ale i přesto vyučování narušovala povinnost učitelů organizovat různé sbírky (např. kovů, vlny, bylin, prádla), sepisovat zásoby obilí a věnovat se dalším se školou nesouvisejícím aktivitám. V městské kronice je z tohoto období záznam popisující tehdejší klesající docházku i kázeň žactva:  

"Po vydání zákazů půjčovat knihy ze školní knihovny vyrojilo se mezi mládeží mnoho indiánek, detektivek a krváků, což jistě ku zušlechtění mládeže nepřispívalo. Školní docházka značně poklesla. Příčiny poklesu byly: nedostatek obuvi, šatstva, shon po potravinách, výpomoc doma. Děti, nemajíce nad sebou pevné ruky otcovy, polevily v kázni jak doma, tak i ve škole." 

Velké změny nastaly ve škole za 2. světové války, počínaje povoláním učitelů záložníků k vojenské službě. Za Protektorátu byla zavedena školní protiletecká ochrana a začalo se povinně vyučovat německému jazyku. Byly zavedeny nové učební osnovy a změnila se délka vyučování na 45 minut. Kvůli nedostatku uhlí bylo vyučování nepravidelné. Z nařízení říšského protektora muselo být ze školy odstraněno vše, co připomínalo bývalé státní poměry. Zabavena byla i školní kronika. Do Blatné přišlo několikrát i německé vojsko, které bylo ubytované v tělocvičně, ve třídách a užívalo i školní dvůr. Ve zbylých třídách se vyučovalo jen půl dne, nebo se nevyučovalo vůbec a děti si pouze docházely pro úkoly. Ve školním roce 1941/42 byla přeměněna obecná škola na čtyřtřídní (1. – 4. ročník) a měšťanská škola také na čtyřtřídní (5. – 8. ročník), zavedly se nové názvy, vysvědčení i učebnice a pozdrav zdviženou pravicí. Počet hodin výuky německého jazyka byl navýšen na sedm hodin týdně, na úkor českého jazyka, vlastivědy, tělocviku a náboženství. Vlivem změny obsahu vyučování a válečné situace se začal zhoršovat prospěch žáků, proto byla zřízena pomocná třída. V posledním válečném roce se vyučovalo nepravidelně. V listopadu 1944 byly na škole ubytovaní němečtí uprchlíci z Banátu a vánoční prázdniny byly z nedostatku topiva prodlouženy na neurčito. Žáci dostávali jednou týdně úkoly v zasedací síni městské radnice. Později se vyučovalo polodenně třikrát týdně v hotelu Jubileum, na blatenském zámku, v divadelní šatně v sokolovně a na jiných místech v Blatné. Na konci ledna 1945 byla celá škola vyklizena a ve třídách byla uskladněna sláma, což byla příprava pro příjezd německých uprchlíků, kteří přijížděli do Blatné. Učitelé byli zaměstnáni kancelářskými pracemi, které zahrnovaly sestavování seznamů či psaní hlášení o uprchlících. Po Velikonocích se vyučovalo na různých místech v Blatné. Němečtí uprchlíci opustili školu 4. června 1945, od 16. června ji zabralo americké vojsko, které Blatnou opustilo až 25. listopadu. Přes zimu opět nebylo čím topit, takže celodenní vyučování bylo zcela obnoveno až 25. března 1946. 

Pamětihodnosti:

- kostel Nanebevzetí Panny Marie - původní románský kostel vznikl kolem roku 1290 a trochu později k němu přibyla fara. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Blatné byl postaven Lvy z Rožmitálu v letech 1444 až 1515 v gotickém slohu. Vznikl na místě původního románského kostela založeného Bavory ze Strakonic na konci 13. století. Horní část dokončili v roce 1444 za Jaroslava Lva z Rožmitálu. Poté, v době jeho syna Zdeňka, mistr Staněk přistavěl síňové dvoulodí. Celý kostel byl dostavěn roku v roce 1515 a 8. září stejného roku byl vysvěcen.

Nejstarší část kostela je románská sakristie zachovaná z předchozího kostela. Presbytář byl přistavěn za Jaroslava Lva z Rožmitálu mistrem Staňkem a jeho syny v letech 1414 – 1444. V roce 1515 bylo zaklenuto halové dvoulodí sklípkovou klenbou. Současně se síňovým dvoulodím byla vysvěcena kaple sv. Michala (později kaple Božího hrobu), která je též zaklenuta sklípkovou klenbou. Fasády této kaple přestavěny ve 2. polovině 18. století při přístavbě ambitu, kterou zařídila Alžběta Serényiová roku 1764. Kostel je 16 m vysoký a 37 m dlouhý. Celkem se v kostele nachází 9 gotických oken s plaménkovou kružbou, jsou děleny třemi pruty a každé okno má jinou kružbu.

Do roku 1780 stál při kostele i hřbitov. Před kostelem stojí od roku 1723 samostatná zvonice (původně barokní) zvaná též Blatenská věž, jejíž výška je 45,5 m. Při požáru města v roce 1834 shořela i tato věž, největší zvon Matka Boží se propadl dvěma patry zvonice, zaryl do země a praskl a zbývajících pět zvonů se žárem rozlilo. Po požáru byla zvonice obnovena v novogotickém stylu.  U kostela se též nachází pozdně gotické děkanství, z 15. století, které bylo v roce 1720 zbarokizováno a opraveno roku 1834 po rozsáhlém požáru. Při tomto požáru byly též zničeny radnice, škola, špitál a zvonice.  

- zámek Blatná - první písemná zmínka o "blatném hradě" pochází z roku 1235. Z původního hradu se dodnes dochovaly pouze zbytky románské kaple ze 13. století, které byly vykopány v roce 1926. Od 13. století patřil hrad do majetku pánů Bavorů ze Strakonic. Podle zprávy z roku 1253 zde sídlili Johanité a od roku 1391 páni z Rožmitálu. Tehdy také prošel hrad první významnou přestavbou. Za Zdeňka z Rožmitálu († 1398) byl starý dvorec vyjma románské kaple zbourán a na jeho místě postaven kamenný palác s monumentální hranolovou věží v čele. Hrad byl obehnán kamennou zdí, vodním příkopem a hliněným valem. Přestavbu dokončil Zdeňkův syn Jan.

Nejvýznamnější doba hradu nastala v 15. století. Tehdy jej vlastnil královský purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu, jenž si zde vybudoval reprezentativní sídlo. Přestavbu paláce, hradní zdi a vodního příkopu vedl Benedikt Ried z Piestingu (zvaný též Benedikt Rejt z Pístova) pro Zdeňka Lva z Rožmitálu, pro něhož byla vyzdobena také Zelená světnice, jeden z prvních světských interiérů s nástěnnou malbou ve stylu renesančního umění. Po smrti Zdeňka Lva roku 1535 přešel hrad roku 1541 do majetku rodu Šternberků. Ti jej roku 1579 prodali Janu z Rozdražova, který pocházel z Polska. Jeho syn Václav vystavěl na severní straně nový renesanční palác. 

V roce 1695 hrad získal rod uherských hrabat Serényiů, za jejichž vlády zámek vyhořel. To si vyžádalo značné opravy, k nimž došlo v letech 1763 – 1767. Serényiové podpořili také vznik dalších staveb v Blatné i okolí. V roce 1798 koupil Blatnou baron Karel Hildprandt. Hildprandtové zámek vlastnili až do konfiskace v letech 1948 – 1952. Za nich došlo k úpravě obory na anglický park, byla zbourána románská kaple a některé další budovy a přestavěny některé paláce. K poslední větší úpravě došlo za Roberta Hildprandta v letech 1850 – 1856, kdy byl zámek pod vedením architekta Bernarda Grubera regotizován. Po roce 1989 se Kornelie Hildprandtová a její dcery Josefina a Jana, každá se svým synem, vrátily zpět z emigrace do vlasti a po restituci v roce 1992 pokračují dále v rozsáhlé v rekonstrukci zámku.

Pověst vypráví, že ... "v zámku byla schována zlatá kvočna s dvanácti zlatými kuřaty, které hlídá černý mouřenín. Jeden písař tak dlouho pátral po pokladu, až v hodovní síni nepoužívaného starého paláce objevil nástěnnou malbu zobrazující průvod templářů s mouřenínem, který jim svítil lucernou. Jak už to tak bývá, písař poklad odnesl a v Blatné se víc neukázal" ...

Zámecké nádvoří je spojeno s parkem a rozsáhlou oborou, která v 17. století patřila k největší v Čechách a chovala se v ní i dravá zvěř. Zachovaly se zde stoleté duby o nichž se vypráví, že pod nimi za mladých let sedávala Johana z Rožmitálu. František Hildprandt nechal oboru upravit aby připomínala anglické parky. Upravena ovšem byla jen přední část, ta zadní byla ponechána v původním stavu. V roce 1815 v období napoleonských válek, nechal František Hildprandt zaměstnat místní obyvatele stavbou umělé jeskyně, aby jim v období nedostatku zajistil obživu. V tehdejším parku se nacházela také Oranžérie, myslivna nebo švýcarský dům. Tyto stavby zde již dnes nenajdeme. V současné době na zámecký park navazuje obora s přátelským stádem daňků skvrnitých. Areál obory s rybníkem Naděje a přilehlým pravým břehem Lomnice je chráněn jako přírodní památka Blatná. 

Zámek Blatná a blízké okolí se objevily v následujících filmech a pohádkách: Bílá paní, Šíleně smutná princezna, Dívka s flétnou, Křišťálek meč, Místo zločinu České Budějovice.

K Blatné patří i enkláva Mačkov. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1315. 

Pamětihodností je zde dům č.p. 27. 

V centru obce na návsi můžeme vidět kapličku se zvoničkou. Podle kroniky byla kaple založena v roce 1809 a zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Před ní byl zřejmě na tomto místě jen zvonek, který se připomíná již v roce 1760. Roku 1885 byla pro kapli zřízena nová korouhev, socha Panny Marie a socha sv. Jana Nepomuckého (zakoupeny na Svaté hoře). Původně zde byly také dva starožitné obrazy na plátně, a to sv. Václav a Madona s děťátkem, které obec v roce 1926 darovala Okresnímu muzeu v Blatné. 

Při kříži stojí také křížek a památník obětem 1. světové války.