Babinskej, starej lotr mexickej
Václav Babinský se narodil 20. srpna 1796 v Pokraticích a zemřel 1. srpna 1879 v Praze - Řepích. Říkalo se mu Pokratický Venca. Dětstvím nějak proplul, následně ho vyhodili z gymnázia (tedy pokud tam vůbec studoval, což není úplně jisté), chvíli vypomáhal otci se zahradničením a v roce 1816 ve svých devatenácti letech se pak dal na vojnu. Nejdříve sloužil v terezínském a poté v pražském Welingtonově dělostřeleckém pluku. Tady vydržel celkem dlouho, ale nakonec i odsud pláchnul. Vojenský dril se mu příčil, kázeňské přestupky se vršily. Po osmi letech vojenské služby tedy dezertoval a na cestu si přibral i plukovní pokladnu.
Někdy kolem roku 1830 dal dohromady pár kumpánů podobného ražení a začal s nimi provozovat loupežnické řemeslo. Akční rádius měli slušný - konkrétně od středních Čech (Lysá nad Labem) až po ty severní (Šluknovský výběžek). Členkou bandy byla i jeho milenka Apolena Hoffmanová.
Banda povětšinou přepadávala nic netušící počestné občany přímo u nich doma. Poprvé byl zatčen 19. ledna 1832 v Kuřívodách, když se při kontrole prokázal místnímu rychtáři Václavu Frankemu falešným dokladem. Navíc neopatrné Hoffmanové vypadly dvě ostře nabité bambitky. Té se ale podařilo utéct.
Když ho po neuvážené návštěvě svého bydliště v Pokraticích na podzim roku 1835 definitivně lapili (ono se mu totiž podařilo z pražské vazební věznice po čtyřech měsících vazby pláchnout), Kriminální soud v Praze mu 1. prosince 1840 napařil za šest prokázaných zločinů z původních dvanácti (Babinský zatloukal, jak se jen dalo) celkem dvacet let těžkého žaláře ve špilberském vězení, které bylo známé široko daleko svými skutečně nelidskými podmínkami.
- v noci na 24. března 1830 v Mikulášovicích u Šluknova přepadl se čtyřmi svými kumpány dům mlynáře Antonína Heineho. Lupiči svázali mlynáře a jeho hospodyni Rösslerovou, donutili je vydat klíče od pokladny a z ní ukradli 500 pruských tolarů. Po odchodu lupičů Heine zemřel na mrtvici z leknutí. Z 12 členů poroty byl 9 hlasy uznán vinen.
- v noci na 1. května 1830 v Lysé nad Labem přepadl se svými sedmi kumpány dům Jana Paula. Do domu lupiči vnikli vymáčknutým oknem, obuškem omráčili jeho manželku a Paula chtěli svázat v posteli. V průvanu však lupičům zhaslo světlo, Paulovi se podařilo z domu utéci a vyvolat ve vsi poplach. Lupiči ukradli pouze oděv v hodnotě patnácti zlatých. Společníkem mu byl jistý Franz Anton Vater, který byl zatčen 12. října 1930. Vinen 7 hlasy.
- v noci na 15. ledna 1831 v Brozanech se vloupal se čtyřmi svými kumpány do domu převozníka Jana Krejzy, jemuž sebrali celoživotní úspory na koupi hospody (2 500 zlatých a slosovací listiny za 380 zlatých). 9 hlasů pro vinen.
- 19. ledna 1832 se dopustil veřejného násilí, když při zatýkání v Kuřívodách kousl do palce rychtáře Václava Frankeho a zranil jeho dva pomocníky (biřice), při tom se prokazoval falešným pasem na jméno Josef Schmid, který mu na jeho zakázku zhotovil písař vrchnostenské kanceláře Antonín Profeld. Vinen jednomyslně jak pro falšování cestovních dokladů, tak i pro násilí při zatýkání.
- v noci na 5. srpna 1833 v lese u Horní Kamenice se dopustil nejhoršího ze svých zločninů - vraždy. Osmi bodnými ranami nožem usmrtil a poté okradl pláteníka Jana Blumberga o 200 tolarů, několik loktů kartounu a praženou kávu. Babinský alias Sep doprovázel Johanna Gottlieba Blumberga na cestě za obchodem z Krásné Lípy do Chřibské. Ubodal ho za vsí Líska. Vinen všemi 12 hlasy.
Před trestním stíháním uprchl do Lodže v Polsku, kde měl snad příbuzné. A tam padl v roce 1834 do léčky, z níž se už nedostal. Nicméně trvalo další rok, než přiznal, kdo doopravdy je.
Soud musel pro nedostatek přímých důkazů zprostit Babinského obvinění z vraždy jeho kumpána Václava Domina, jehož mrtvé tělo našli ubité holí a přikryté listím na Kokořínsku nedaleko Mšena. Nebyla mu dokázána ani dvojitá vražda manželů Stránských v Maníkovicích na panství mnichovohradišťském, kde byl Jiří Stránský rychtářem.
Z vazby v Novoměstské radnici na Karlově náměstí v Praze byl dne 10. června 1841 ve svých 44 letech uvězněn na Špilberku pod číslem 1042. Časem zde získal dokonce místo ošetřovatele vězňů, čímž získal celou řadu výhod. Při své ošetřovatelské práci také vyslechl celou řadu příběhů a osudů nemocných vězňů. Babinský Špilberk přežil, a když tuhle věznici 29. května 1855 zrušili a předali armádě pro kasárna, putoval na zbytek trestu do Kartouz, což jsou dnešní Valdice.
Od roku 1861 si mohl užívat svobody, a jelikož se za mřížemi skoro až neuvěřitelně napravil (choval se uctivě a při každé příležitosti se modlil), získal ve svých 65 letech práci zahradníka u jeptišek v klášteře sv. Karla Boromejského v Řepích u Prahy. Jedna část kláštera sloužila jako ženské vězení.
V pražských hospůdkách pak za nějaké to jídlo a pivo rád vyprávěl četným posluchačům nejen své loupežnické historky, které umně nafukoval a přibarvoval. Ještě za Babinského života začala vycházet sešitová vydání dobrodružných příběhů o jeho osobě (např. Babinský, vůdce loupežníků v českých zemích, Babinský - obraz doby a populárního loupežníka či Václav Babinský - život loupežníka a loupežnická legenda). Většinou smyšlené příběhy našly odezvu i v lidové písňové tvorbě (např. oblíbená kramářská píseň od flašinetáře Františka Heise Babinský žije! či od Michala Tučného - Jak to doopravdy bylo s Babinským).
Objevil se samozřejmě i ve Slavných historkách zbojnických.
Není rovněž bez zajímavosti, že Babinský nikdy neuváděl pravé jméno. Vystupoval pod jménem Josef Schmidt, Josef Fischer nebo Antonín Müller. Toto jméno se shodovalo se jménem jeho vyšetřovatele. Vždy pracoval s jinou partou, na což mnozí z jeho společníků doplatili. Když šlo do tuhého, odnesli to místo něj. Jako třeba mladý vojín Bartoloměj Klopschütz, jenž se po rychlém seznámení s Babinským v hospodě ve Staré Boleslavi přidal ke spackanému přepadení domu Jana Paula v Lysé nad Labem. První lup, a hned za něj vyfasoval dvacet let! Anebo Mikuláš Marschal, který si po zdržení nožem uřízl penis, jen aby nemusel vypovídat, co má společného se smrtí Antonína Heina, jehož mlýn v Mikulášovicích přepadl Babinský v březnu 1830.
Bývalý loupežník a na stará kolena také celebrita v Řepích (žil zde údajně pod jménem Adam Müller) roku 1879 zemřel a na bývalém vězeňském hřbitově v klášteře našel i místo posledního odpočinku. Bylo mu 82 let.
Podoba loupežníka je smyšlená, protože nikdo neví, jak v mládí vypadal. Známá je až totiž podobizna ze stáří. V Kmenové knize špilberských vězňů se o něm píše, že je "vysoké silné postavy, má hnědé vlasy a obočí, šedé oči, silnou hruď, široká ústa, dobré zuby, kulatou bradu, na pravém rameni má malé mateřské znamínko a mrká pravým okem.
Nikdo také přesně neví, kde v Pokraticích bydlel. Zahradnictví jeho otce však stálo nedaleko, kde dnes stojí Babinského dřevěná socha.
Apolena Hoffmanová byla Kriminálním soudem v Praze odsouzena ke dvanácti letům těžkého žaláře. Za 15 dnů po vynesení rozsudku zemřela na chrlení krve. Bylo jí 41 let.