Červená nad Vltavou

Původní Červená nad Vltavou je zaniklá vesnice v okrese Písek, která se nacházela v nadmořské výšce 340 m n.m. na obou březích řeky Vltavy u románského kostela sv. Bartoloměje. Pravobřežní část byla rozdělena mezi katastrální území Jetětic a Vůsí, levobřežní část pak spravovala obec Oslov. Červená nad Vltavou byla zbořena na konci 50. let 20. století v souvislosti s výstavbou vodní nádrže Orlík.

První písemná zmínka pochází z roku 1189. Jméno vesnice je odvozeno od Červeného potoka či kostela sv. Bartoloměje, kterému se podle zbarvení kamene říkalo Ecclesia Ruffa (Červený kostel). Kostel sv. Bartoloměje v románském slohu na pravém břehu Vltavy nechala pravděpodobně před rokem 1190 postavit Zdislava, matka Jiřího Milevského. Vesnice patřila ke statkům premonstrátského kláštera v Milevsku. 

Za husitských válek byl klášter vypálen a pobořen a tento jeho majetek císař Zikmund Lucemburský v roce 1420 zastavuje zvíkovskému panství. Od Rožmberků koupili roku 1473 statky milevského kláštera Švamberkové. Roku 1575 císař Maxmilián II. Habsburský převedl veškerý pozemkový majetek kláštera Kryštofovi II. ze Švamberka jako dědičné jmění. Po bitvě na Bílé hoře koupil roku 1623 zkonfiskovaná švamberská panství Zvíkov a Orlík Jan Oldřich z Eggenberga. Posledními šlechtickými majiteli byli od roku 1710 Schwarzenbergové. 

V rámci panství spadala obec pod správu branické rychty. Škola na Červené byla založena v roce 1729. V roce 1755 ji navštěvovalo 140 žáků. 

Červená patřila v roce 1843 v rámci fideikomisního panského velkostatku Orlík do majetku knížete Bedřicha ze Schwarzenbergu. V této době vesnici tvořilo 31 konskripčních (= popisných) čísel, ve kterých bydlelo 220 obyvatel.

Červená nad Vltavou se nejpozději k roku 1869 administrativně rozdělila na tři díly: 

- I. díl se rozkládal na pravém břehu řeky od Saníku po Hrejkovický potok, spadala sem většina vesnice a spravovala jej obec Jetětice

- II. díl v katastrálním území Vůsí pokračoval severně k potoku na Bráníkách a nacházely se zde pouze kostel, fara, škola a hřbitov

- III. díl ležel na levém břehu a měl vlastní faru i školu v Oslovu. 

Roku 1930 Červená I. měla 29 domů a 127 obyvatel, Červená II měla 2 domy a 4 obyvatele a Červená III. měla 9 domů a 27 obyvatel. 

Ve 20. letech 20. století se Červená stávala vyhledávaným turistickým letoviskem. Vilu s názvem Božena si zde nechal postavit člen orchestru Národního divadla v Praze Václav Frabša, pobýval zde i malíř Václav Špála. Od roku 1898 Červenou pravidelně navštěvoval i budoucí zemský prezident Podkarpatské Rusi Antonín Rozsypal, který byl po smrti v roce 1937 na místním hřbitově také pochován. Odbor klubu českých turistů v Milevsku otevřel roku 1938 v Rukávečské oboře stezku inspektora Václava Levého. Vedla z Květova na Červenou kolem Hrejkovického potoka, který překonávala na několika mostcích, a na obou koncích byla uvozena pomníkem. Pomník stojící u červenské školy se nedochoval, květovský stojí v současnosti u silnice vedoucí z Květova k Tyrolskému domu.

Za kostelem čekaly na plavce pověstné Červenské proudy.

Dne 19. února 1945 byl poblíž vesnice vysazen v rámci operace Cottage Vlastislav Žuk. Kvůli zranění a především rozbití radiostanice však nemohl splnit úkol, kterým byl sběr zpravodajských informací a jejich odeslání do Londýna.

Po roce 1960, kdy původní obec zanikla se nástupce Červené I. stala část obce Jetětice Červená, pod kterou spadají osady Jetětické Samoty, Truhlařov, Pazderna, Kopanický, hájovna Habr a několik chatových osad a rekreačních areálů. 

Prochází jí železniční trať Tábor - Písek - Putim - Ražice a leží zde i železniční nádražní stanice Červená nad Vltavou. "Starý" železniční most byl vystavěn v letech 1886 - 1889 jako součást nově otevřené jednokolejné železniční trati. Otevřen byl 20. listopadu 1889. Je 253 m dlouhý, 68 m vysoký, váží 940 tun a obsahuje 329 000 nýtů. Most vyrobila Pražská mostárna za 510 000 zlatých. Byl vybudován jako součást Českomoravské transverzálky (= soubor železničních tratí v Česku, které vznikaly na konci 19. století jako spojení lokálního charakteru mezi Čechami a Moravou). Ve své době byl druhou nejvyšší mostní stavbou v celém Rakousku a zaujal tak hned druhé místo za mostem Trisana v Alpách. Před napuštěním orlické přehrady byly jeho dva kamenné pilíře zpevněny. V roce 1988 byl zapsán jako kulturní památka (v roce 2016 deklaratorním rozhodnutím zrušeno, aby v roce 2021 bylo opět rozhodnuto, že se o kulturní památku jedná). 

"Nový" železniční most byl slavnostně otevřen 30. listopadu 2024. Navržen byl jako jednokolejný most s průběžným kolejovým ložem v odsunuté polože cca 10 m severním směrem od stávajícího mostu. V hlavním mostním otvoru je navržena nosná konstrukce ze železobetonového oblouku na rozpětí 156 m a se vspětím 34,7 m. Celková délka mostu je 316,3 m. Je tak o 6 metrů delší než dosavadní rekordman, Podolský most. Stavbaři na něj spotřebovali celkem 500 tun ocelové výztuže. Oblouk se u paty klene pod úhlem téměř 45 stupňů, je dutý a také průchodný. Vede jím komora o výšce 1,5 metru a šířce 3,8 metru. 

Červená II. potom označuje část katastrálního území Vůsí (část obce Květov), kde se nachází kostel sv. Bartoloměje, který byl jako jediný z celé vesnice přenesen nad úroveň zátopové čáry. 

Kostel sv. Bartoloměje pochází z roku 1190. Je to jednolodní obdélníková stavba s presbytářem sklenutým křížovou žebrovou klenbou. Roku 1960 byl kvůli výstavbě Orlické přehrady rozebrán a přenesen asi o 60 metrů výše k osadě Vůsí. Místo původní barokní zvonice stojí v současnosti u kostela pouze její replika. Na hřbitově při kostele byl pohřben bývalý zemský prezident Podkarpatské Rusi Antonín Rozsypal. 

Kostel zdobí sluneční hodiny, které nechal roku 1828 zhotovit kaplan Josef Kronberger z Písku. Na hodinách je dodnes krásně čitelný latinský nápis: Significaret acus fecit Josephus hic horam ac noctu tenebris luce labante pari Kronberger. Smysl nápisu je ten, že za doby jarní a podzimní rovnodennosti ukazují hodiny přesně. V latinském nápisu je též zapsáno jméno autora. 

Kostel je obehnán zdí z cihel. Vstupy jsou opatřeny železnými vraty zamčenými na zámek. Možnost prohlédnout si ho zevnitř se naskýtá jen dvakrát do roka, a to, když se tu konají mše svaté - týden po Velikonocích u příležitosti vzpomínky na zahájení sezóny vorařů, kdy dostali požehnání, a pak na konci srpna, kdy slaví svátek Bartoloměj. Zařízen je stroze. Je zde jen oltář bez obrazu, varhany a lavice. I přesto má velké kouzlo a atmosféru. Zajímavá je románská žebrová klenba a zaujmou i očíslované kamenné dlaždice.

Pamětnice Johana Žabková vzpomíná na to, jak kostel rozebírali po blocích a v roce 1960 přesunuli. "Kostel bourali ručně, žádná technika tam nebyla. Každý kvádr číslovali a nahoře ve Vůsí kostel stavěli podle čísel, jak to bylo. Přesto není úplně stejný. Nepostavili tam kůr, který tu původně byl. Památkáři řekli, že v románské obě kůr, jak ho známe my s varhany, nebyl. Varhany jsou na mírně vyvýšeném pódiu," vysvětluje pamětnice, která se narodila v Praze a dlouho zde i žila, ale na zaniklou Červenou nad Vltavou má mnoho vzpomínek. Její otec, tamější rodák, tu postavil chatu, kterou později přestavěl. Ještě rok před zátopou k ní stavěl schody. 

Ani ona ale neunikla vodě z nově vybudované přehrady, která byla dokončena v roce 1961. Johana Žabková, původním povoláním zpěvačka v divadle, si vybavuje, že v původním kostele se na kůr chodilo po schodišti z venku. "Doma mám asi dvě fotografie, jak interiér kostela původně vypadal," podotýká s tím, že nyní je kostel o výzdobu ochuzený. Chybí tu třeba postranní oltář, ze kterého se zachoval jen obraz se svatou Annou. Právě ten našly ženy při úklidu schovaný za skříní. Dělníci, kteří kostel znovu budovali, byli ubytováni v penzionu ve Vůsí, k Vltavě to tak neměli daleko. "Tatínek už byl v té době v penzi a chodil tam okukovat. Vím, že říkal, že dělníci dbají na to, aby byly části kostela na stejných místech jako dříve", vzpomíná paní Žabková, která dnes žije v Milevsku a část roku tráví na chalupě ve Vůsí. Řemeslníci při znovupostavení kostela odkryli fragmenty fresek, které byly dříve zabílené. Nyní jsou na několika místech v kostele vidět. 

Díky poklesu hladiny Orlíku bylo možno vidět i základy obvodových zdí červenského hřbitova, který se u kostela nacházel. Ostatky pohřbených byly přemístěny ke kostelu sv. Jana Křtitele a Panny Marie v části Svatý Jan, která patří k obci Květov, stejně jako Vůsí. Vybavuje si to i rodačka z Vůsí, paní Jana Jedličková. "Jakmile se hřbitov začal vykopávat, už tam nikdo neměl přístup," vzpomíná. "Nechci si to připomínat," vysvětluje s tím, že v jejich rodinné hrobce v Červené nad Vltavou byla pohřbena její babička a dědeček. "Babička zemřela v listopadu a na jaře se hřbitov stěhoval. Když mi zemřeli rodiče, mysleli jsme si, že babička bude ležet u Sv. Jana. Kam ji uložili, to nevíme," vypráví a oči se jí lesknou. Pátrat po tom, kde skončily babiččiny ostatky, nechce a ani nebude. Jisté je to, že slib, který dostal otec Jany Jedličkové, splněn nebyl. 

V roce 1930 měla Červená nad Vltavou 40 domů,  158 obyvatel, poříční správu, 4 pensiony a četnickou stanici, která zde byla zřízena v červnu 1870 a patřila k nejstarším stanicím milevského okresu. Všechny penziony ležely v těsné blízkosti řeky a ze zahrad pensionů byl vstup do řeky. Řeka protékající Červenou nad Vltavou zde byla široká okolo 40 metrů a hluboká 100 - 80 cm. Nejhlubším místem na řece v Červené byla 5 metrů hluboká tůň pod kostelíkem sv. Bartoloměje. Kostelík byl několikrát přestavěn a až později byl doplněn o samostatnou zvonici a hřbitov,. Původně měl totiž kostelík jen jeden zvon, který byl usazený v sanktusové věžičce na hřebenu střechy. Velká samostatná zvonice byla vystavěna koncem 17. století a stála ve svahu nad kostelíkem. Ke zvonici vedlo 31 schodů, dnes je jich tam o 11 méně. Původně byla zvonice osazena dvěma zvony, ty ovšem i s malým zvonem z věžičky "padly za vlast" během 1. světové války. Na nový zvon bylo ze sbírek vybráno až po válce. Fara zde byla zřízena na místě bývalého mlýna v polovině 18. století a hřbitov byl založen dokonce až v polovině 19. století. Červenský hrobař bydlel na samotě zvané "Hrobárna" pod obcí Vůsí a zastával zde i práci kostelníka. Samota již neexistuje, těsně před 1. světovou válkou dům hrobníka do základů vyhořel a byl stržen. 

Hřbitov byl rozložen na pravé straně od kostela ve stráni nad Vltavou a rozkládal se na třech stejně velkých terasách. Vchod na hřbitov byl zabezpečen kovanou bránou, před bránou se po levé straně nacházel velký kamenný kříž a z každé strany brány při vstupu na hřbitov stál vzrostlý listnáč zabezpečující v letních parnech dostatek stínu. Vzrostlými listnatými stromy byl obklopen celý areál Červenského kostelíku a tak zde bylo příjemně za každého počasí. 

Na prvním patře v pravém horním rohu stála márnice, ke které to od brány bylo rovných pětatřicet kroků. Ke kostelíku a hřbitovu vedla cesta protínající celou obec po pravé straně řeky. Za hřbitovní zdí se okolo márnice stáčela doleva a končila před loukou navazující po 10 metrech na řeku.