Až na dno ... propasti Machocha
Propast Macocha je nejznámější propast v oblasti Moravského krasu a součást komplexu Punkevních jeskyní. Hloubka suché části propasti je 138,4 metrů, na jejím dně se nachází Horní macošské jezírko (hloubka 11 metrů) a Dolní macošské jezírko (hloubka min. 50 metrů).
První záznam pověsti pochází z roku 1793 z pera Františka Josefa Schwoye (Topographie von Markgrafthum Mahren, Vídeň). K názvu propasti se vztahuje pověst, podle všeho založená na skutečné události: jeden místní vesničan ovdověl a zůstal sám s malým synkem. Oženil se, a tím přivedl synkovi nevlastní matku (macechu). Její averze vůči pastorkovi byla tak velká, že ho jednoho dne vylákala do lesa k propasti a shodila ho do ní. Chlapec se však zachytil nehluboko pod okrajem propasti, kde ho posléze vesničané našli a vytáhli. Když zjistili, jak se události seběhly, svrhli do propasti macechu.
Druhá pověst vypráví, že chudý otec, který měl jen synka, si vzal macechu (podle které se propast jmenuje). Macecha svého nevlastního syna nenáviděla, a proto ho shodila do propasti. Chlapec se však zachránil a utekl do vesnice. Macecha to však nevěděla a sama z lítosti nad svým činem do propasti skočila.
Poprvé se o propasti Macoše zmiňuje v písemných dokumentech řeholník zábrdovického kláštera Martin Alexander Vigsius roku 1663. Prvním člověkem, který prokazatelně sestoupil na dno Macochy, byl Lazar Schopper, pozdější provinciál řádu Minoritů na Moravě - stalo se to roku 1723. V roce 1748 Macochu zdolala z iniciativy Johanna Nagela expedice horníků, sám Nagel se však sestupu neúčastnil. Roku 1776 se konal další sestup, který vedl majitel rájeckého panství Karel Josef Salm. První vědeckou expedici na dno Macochy vedl roku 1784 Karel Rudzinský, který odsud přinesl mnoho cenných poznatků. Roku 1808 uskutečnil na dno Macochy sestup Hugo František Salm. V polovině 19. století začala éra dalších sestupů, které zahájil roku 1856 Jindřich Wankel. Roku 1855 napsal sloupský kaplan Jan Nepomuk Soukop báseň o Macoše a o tři léta později prvního cestopisného průvodce o Moravském krasu "Macocha a její okolí". V roce 1864 zdolal Macochu další známý badatel Martin Kříž a po něm se konaly další sestupy. Zvláštním druhem sestupů na dno Macochy byly výpravy pro těla sebevrahů, které podnikali vilémovičtí občané Martin Kala a Josef Nejezchleb. Roku 1891 napsal známý krasový badatel profesor Richard Trampler monografii o Macoše.
V roce 1901 vykonal do Macochy první sestup známý krasový badatel Karel Absolon, čímž začala éra dalších objevů. Roku 1909 byly objeveny Punkevní jeskyně a roku 1914 bylo propojeno dno Macochy suchou cestou z Pustého žlebu. Cestu ponornou říčkou Punkvou se podařilo zdolat a zpřístupnit roku 1933.
Na nejvyšším místě propasti stával od počátku 19. století dřevěný gloriet, který byl roku 1882 nahrazen železným můstkem z blanenských Salmových železáren. Můstek získal roku 1882 pojmenování Ripka Warte, podle brněnského průmyslníka, politika a organizátora turistického ruchu Adolfa Ripky (1812 - 1884). Můstek byl vždy celoročně přístupný. Původně patřil klubu turistů, roku 1945 přešel na stát, do správy jej pak dostala státní Správa jeskyní Moravského krasu.
Dolní můstek byl postaven roku 1899 nákladem 800 zlatých. Byl opatřen výběžkem s padacími dvířky, ke kterému byl roku 1913 instalován železný žebřík až na dno Macochy (žebřík byl roku 1933 demontován). S menšími úpravami byl můstek v provozu až roku 2000, kdy byl ve špatném technickém stavu a musel být demontován. Nový opravený můstek byl otevřen roku 2001.
Salmovu stezku nechal koncem 19. století zbudovat hrabě Hugo Salm-Reifferscheidt. Vzhledem k velkému převýšení a skalnatému terénu musely být některé její části vytesány do skály. Karel Absolon uvádí, že roku 1898 byly při vybírání kamene na stavbu Salmovy stezky objeveny dvě propasti, které byly nazvány Koudelkovými. Stezka je dlouhá asi 1 km a vede od propasti Macocha do Pustého žlebu do lokality "Pod Salmovkou", která leží cca 600 m od Punkevních jeskyní.
Punkevní jeskyně se nacházejí v severní části CHKO Moravský kras v Pustém žlebu. Objevitel Karel Absolon postupně objevoval jejich části v letech 1909 - 1933. Podzemím protéká řeka Punkva. Na systém jeskyní se napojuje propast Macocha. Jsou jedinou zpřístupněnou jeskyní v Česku s podzemní plavbou pro návštěvníky.
Prohlídková trasa začíná v Předním dómu (4 m dlouhý stalaktit Strážce, stalagnát Salmův sloup, Zrcadlové jezírko), odkud se po projití sifonem stoupá po schodech do Reichenbachova dómu. Následuje sestup Stalagmitovou chodbou do Zadního dómu (dvojice stalagmitů Trpaslík a Váza s rovnou plochou na vrcholu, skupina Turecký hřbitov a dlouhý stalaktit Jehla). Dále se prochází síní U Anděla (mohutný stalagnát kombinovaný s rozměrnými sintrovými kůrami a záclonami) a odtud se 100 metrů dlouhou raženou štolou vchází na dno propasti Macocha. Ze dna propasti se sestoupí k přístavišti a následuje podzemní plavba po říčce Punkvě se zastávkou v Masarykově dómu (velké množství brček a hůlkových stalaktitů, mohutný prosvětlený stalagnát Husův sloup). Plavba končí v místech vývěru Punkvy. Délka zpřístupněné trasy činí 1 250 m.