cs

Lesní hrádek Aichelburg a Křížová cesta

01.07.2017

Lesní hrádek Aichelburg postavil lesní personál panství Maršov jako památník Bertholda hraběte Aichelburga, který se zapsal jako dobrý hospodář a mecenáš východních Krkonoš. Celý titul majitele panství zněl Berthold Maria Johann Anton Franz Daniel, hrabě z a na Aichelburgu. Po jeho tragickém skonu 13. května 1861 cítili místní obyvatelé a zejména lesní úředníci potřebu uctít jeho památku postavením veřejného památníku. Proto vznikl vysoko nad řekou Úpou na lesnatém úbočí Světlé hory v nadmořské výšce 736,45 metrů lesní hrádek Aichelburg. V létě roku 1862 majetkový administrátor Heinrich Schubert a nadlesní Johann Miksch, který pak převzal vedení stavby, vyhledali vhodné místo pro stavbu romantické zříceniny. Na podzim začala stavba a byla ukončena v srpnu roku 1863. Při slavnostním otevření 9. září 1863 byla umělecká zřícenina nazvána "Aichelburgem na Bertholdovu počest". Na slavnosti byl přítomen jeho prvorozený syn Alfons, dvě komtesy, duchovenstvo a c.k. úředníci z Maršova, představitelé okolních obcí, hosté z Janských Lázní a mnoho lidu. 

Josef Nožička později o hrádku píše: "Hrad leží na skalním výběžku na východním svahu zalesněné hory nad Temným Dolem, 365 rakouských stop (115 m) vysoko nad řekou Úpou. Lze se tam dostat po jednom nalevo ležícím vyvýšeném chodníku, 248 sáhů (483 m) dlouhé cestě pro pěší ve stínu smrkového lesa. Cesta trvá asi 15 minut. Když milý návštěvník dosáhne jejich polorozpadlých zdí a vstoupí na nádvoří, zjistí, že nalevo stojí jeden z dřevěných domů, zvaný strážní dům. Vlevo a vpravo jsou povalené hradní zdi a v popředí na vyčnívající rulové skále se zdvihá hrad. Skládá se z prostorné haly, kde se nachází busta zvěčnělého hraběte. Je skoro v nadživotní velikosti ze sádry od jednoho sochaře z maršovské sklářské huti, který ji zhotovil podle posmrtného portrétu. Z místnosti vedou další dveře do 5 sáhů (9,74) vysoké věže a odtud vedou třetí dveře na malou terasu. Na věž se vystupuje po čtyřiceti dřevěných schodech. Pár kroků za hradem je střelnice, kde si zpestřoval neděle hraběcí lesní personál a přátelé střelných zbraní.

Okouzlující je výhled z hradu přes Temný Důl na Maršov. Je vidět roztroušené domky na úpských loukách, sklářskou továrnu s pecemi a zásobami dřeva, hraběcí přádelnu lnu, hraběcí zámek v parku, c.k. okresní úřad a největší část domů na náměstí. Mimoto je na východě vidět rostlinnou říši Rýchor a jeho vrcholy. Severozápadně se do výše vypíná Špičák, severně Dlouhá hora a Červená hora. Jižně, jihozápadně a západně zabraňuje výhledu svah zalesněných hor. Trojnásobnou ozvěnu je nejlépe slyšet na východním úbočí, zvuk se tady odráží od jihozápadní strany zalesněných hor, výhodně od Špičáku a zastaví se v údolí proti Červené hoře. 

Kvůli nepříznivé poloze, především chybějícímu a pohodlnému spojení do Janských Lázní, nebyl Aichelburg tak atraktivní, jak se zpočátku očekávalo. Už roku 1875 je zmínka o již neexistující restauraci. Do hradu vedoucí vodovodní potrubí bylo roku 1872 poškozeno a nebylo opraveno. Okolí bývalo ohrožováno lavinami a lesními kalamitami. 

Zmínka z roku 1901 uvádí lesní hrádek jako zříceninu, ještě však na snímcích z 30. let je vidět kamenná stavba s rozpadlou šindelovou střechou. Po roce 1945 mizí z map název Aichelburg a je nahrazen slovem "hrádek". Od té doby se hrad octnul v zapomění. Přístupový chodník z údolí byl zničen a horní stezka se časem stala nepohodlnou. Ovšem pověsti o vzniku hrádku byly pokaždé z jiného soudku, tak jak je rozšiřovali novodobí kolonisté z útržkových zpráv, jež se buďto dochovaly a nebo byly překrouceny.

Aichelburg roku 1863
Aichelburg roku 1863
Aichelburg 1930
Aichelburg 1930

Po roce 1990 se začalo s obnovou hrádku, dnes je hrádek opět veřejnosti přístupný. 

U silnice, kde turistická trasa pokračuje do lesa, je informace o bitvě u Horního mostu. Válka o bavorské dědictví mezi Rakouskem a Pruskem v roce 1778 se dostala i do Krkonoš. Pruské vojsko Libavským průsmykem u Žacléře vtrhlo do Čech a sedláci z Maršova a okolí utekli s cennostmi a hlavně s dobytkem do horské vesnice Velká Úpa. Nejužší místo vstupu do hor tady u Horního mostu střežili horalé, mladí rekruti z Vrchlabí a kompanie Chorvatů. Eskadrona pruských černých husarů a batalion pěšáků, zlákaní tučnou kořistí, sem přitáhli od Maršova dne 4. září 1778. U zátarasů na mostě byli ze zálohy přepadeni a tvrdě poraženi. Hned po prvním výstřelu padl pruský velitel baron Unruh von Rudolfstadt a potom ještě 11 husarů a 20 pěšáků. Ostatní byli zajati nebo utekli do lesů. Více se pruská armáda do hor neodvážila. I tato událost přiměla budoucího císaře Josefa II. k návštěvě Krkonoš v roce 1779. Osobně se zasadil o zřízení kostela v Malé a Velké Úpě. Snad tím ocenil statečnost horalů. Na paměť tu byla umístěna deska s popisem události a dvěma zkříženými meči. Ztratila se někdy po roce 1945. A právě od mostu je nejsnadnější výstup po 400 kamenných schodech k obdivovanému lesnímu hrádku Aichelburg. 

My jsme náš výlet na lesní hrádek Aichelburg spojily s nedalekou křížovou cestou. Celková trasa tak má něco málo přes 5 km a tvá asi 1 hodinu a 50 minut.

Nejstarší sakrální stavbou východních Krkonoš je kaple sv. Anny, která stojí v osadě Stará Hora u silnice mezi Temným Dolem a Horním Maršovem. O jejím vzniku se zachovala tato zpráva: "Tato kaple zřízena byla Johannem Benschem a jeho manželkou Elisabethou s vysokým vrchnostenským svolením v roce 1752 a se svolením vysoce ctěného kunzistoria královéhradeckého dne 22. října 1752 od tehdejšího pana faráře Franze Antona Čeregetha zasvěcena byla. Když potom tatáž od Johanna Bensche roku 1810 byla zvětšena a od něho zasvěcena ..." 

Hrabě Berthold Aichelburg byl vyznavačem léčby studenou vodou. V roce 1855 se rozhodl zřídit tady v Temném Dole vlastní lázně a na místě staré chalupy Josefa Zineckera nechal postavit tento dům. Studenou vodu si však hosté neoblíbili a raději jezdili do Janských Lázní s horkými prameny. Bertholdův úmysl připomínají už jen dvě ocelové nádrže v lese nad domem, do kterých se pramenitá voda jímala. Nevíme, zda Aichelburgové dům prodali ještě za života Bertholda, ale brzy po vzniku se stal ubytovacím hostincem. Při velké povodni v červenci 1897 proud odnesl třetinu zděného přízemí, ale dům, tehdy vlastněný Josefem Bockem, zůstal stát a byl brzy opraven. Novými majiteli se po povodni stali hospodští Henschelové. Sousední chalupu proud odnesl celou. Na jejím místě bylo v roce 1993 zřízeno lapidárium Remedium, ozdravná sbírka opracovaných kamenů. Připomíná 40 let nesvobody, kdy i kulturní dědictví nic neznamenalo. Cílem sbírky je záchrana poškozených objektů, jejich oprava a vrácení na původní místo. I Bertholdovu domu byla vrácena původní podoba a význam - služba krkonošským hostům. Jako za Aichelburgů si tu slušní lidé mohou vypůjčit klíč od lesního hrádku Aichelburg.