Králův dvůr
Na místě dnešního Obecního domu na Starém Městě pražském bylo v letech 1383 - 1484 sídlo (rezidence) českých králů, odtud tedy Králův dvůr (někdy uváděn i Královský dvůr nebo Královský palác).
Palác, později označený č.p. 1090/I, stával u Brány Mikuláše od věže (dříve Horská brána, nyní Prašná brána). Komplex, který kromě paláce zahrnoval také domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu, nechal vybudovat kolem roku 1380 král Václav IV.
Po Václavu IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund Lucemburský, dále Zikmundův zeť Albrecht II. Habsburský, po něm Ladislav Pohrobek, který zde i zemřel, stejně jako Jiří z Poděbrad, a krátce Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města přesídlil zpět na Pražský hrad a odtud do Budína. Do dnešní doby se z Královského paláce zachoval jen název přilehlé ulice Králodvorská a archeologicky ujištěné základy zdiva.
-61.jpg)
-5.jpg)
Z Královského paláce vycházely po tzv. Královské cestě korunovační průvody českých králů na Pražský hrad. Královská cesta vedla z Královského dvora (dnešní Obecní dům na náměstí Republiky), pokračuje Celetnou ulicí až na Staroměstské náměstí. Odtud na Karlův Most a dále na Malou Stranu. Z Malostranského náměstí cesta pokračovala do vrchu Nerudovou ulicí až na Pražský hrad. Také odtud vedla cesta z Prahy do Kutné Hory (odtud název předchůdce nynější Prašné brány Horská brána).
Roku 1515 byl palác zčásti dán do zástavy a zčásti jej využívali Lobkovicové. V roce 1530 měl dva majitele, kteří si jej rozdělili na dvě části. Toto rozhodnutí nebylo pro památku zcela šťastným, protože majitelé se o ni přestali starat, a objekt začal chátrat. Nový majitelé, Jindřich Plánský a poté jeho manželka Ludmila Sekerková ze Sedčic, se o Královský dvůr začali opět starat. Díky nim byla část sídla znovu zrekonstruována. Dále se zde střídali majitelé jako na běžícím pásu až do doby, kdy jednu z částí zakoupila roku 1625 Polyxena z Lobkovic. Její příbuzný Ladislav z Lobkovic obdržel druhou část dvora již v roce 1554. Lobkovicové měli celý dům ve vlastnictví do roku 1631.
Roku 1631 kardinál Arnošt Harrach obě části koupil a dal zde roku 1636 zřídit arcibiskupský seminář pro vzdělávání kněží. V roce 1689 Králův dvůr do základů vyhořel, byl však ihned obnoven a k semináři podle projektu Jeana Baptisty Matheye přistavěn barokní kostel sv. Vojtěcha, vysvěcený roku 1705. Situaci barokního komplexu staveb dobře zachytil Langweilův model Prahy.
-22.jpg)
Seminář se po zrušení jezuitského řádu roku 1773 přestěhoval do Klementina, následně byl za josefinských reforem zrušen i kostel a v letech 1869 - 1900 je využíval vojenský erár, který sem umístil Kadetní školu, tzv. Kadetku. Koncem devatenáctého století stavba přešla do vlastnictví Živnobanky, která tuto významnou historickou památku dala v letech 1902 - 1903 definitivně zbourat. Na tomto místě vyrostl v letech 1905 - 1911 současný Obecní dům.
-84.jpg)
Na Obecním domě č.p. 1090 (na boční stěně v ulici U Obecního domu) je bronzová pamětní deska s textem:
Zde, ve dvoře králově, od r. 1454 po 17 požehnaných let žil a působil představitel české myšlénky národní ve smyslu náboženském i státním Jiří z Poděbrad, zprvu správce zemský a od 2. března 1458 zvolený král český. Tehdy zde bylo rušné středisko, kde se scházela poselstva z cizích zemí a kde se konaly sjezdy a sněmy zemské. Odtud vyšlo heslo spolku knížecího, zvoucí Evropu již v 15. století jménem obecného řádu a pokoje k úpravě vztahů mezinárodních a k odcírkevnění života politického. Zde 12. srpna 1462 Jiří prohlásil, že je hotov za kalich položiti trůn i život, zde 14. dubna 1467 odvolal se k obecnému koncilu proti papeži Pavlovi II., jenž jej proklel za kacíře a zbavil trůnu. A zde uprostřed velikého zápasu mezi českým národem a církví římskou, ne vítěz, než ani přemožený, zemřel 22. března 1471 husitský král předčasně sobě i všem věrným Čechům.
Obecní dům se původně nazýval Obecní dům Královského hlavního města Prahy, ale také Obecní dům u Prašné brány nebo Reprezentační dům hlavního města Prahy. Je to jedna z nejznámějších secesních staveb v Praze. Dnes slouží především reprezentačním účelům a kulturním akcím (koncerty, výstavy).
S výkopy základů se počalo 21. srpna 1905, dům byl slavnostně otevřen 16. prosince 1912. Obecní dům vstoupil 2x do historie československé státnosti: 28. října 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 zde proběhla první setkání dosavadní komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Vystavěn byl v architektonické soutěži podle plánů architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika Hold Praze sestavená podle kresby Karla Špillara a sousoší Ponížení a vzkříšení národa od Ladislava Šalouna.
-91.jpg)
Interiér zahrnuje několik sálů, z nichž největší je Smetanova síň sloužící jako koncertní sál pro cca 1 200 posluchačů; pořádají se zde především koncerty Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, dále pak festivalu Pražské jaro, varhanní koncerty aj. Další sály jsou Grégrův sál, Sladkovského sál a Primátorský salónek. Komě koncertů se zde pořádají výstavy a další společenské akce.
V přízemí a v suterénu je několik restaurací a kaváren.
-939.jpg)
-38.jpg)
-1.jpg)
-91.jpg)
A ještě pár info k fungování Kadetky. Bývalá C. a k. pěchotní kadetní škola u Prašné brány (Infanteriekadettenschule Prag) se v roce 1900 přestěhovala do nového objektu na Hradčanech. V chátrajících prostorách staré kadetky nějakou dobu hostovaly cirkusy, v zimě tu ve dvoře bývalo kluziště. Po roce 1902, kdy byly budovy zbourány, byla odstraněna i socha císaře Františka Josefa I., která stála u zdi kasárenského dvora.
-64.jpg)